Spolubydlící:Osobní stránka na adrese: uklokanu.nafotil.cz

Kya

... to je jméno našeho nového spolubydlícího. Je to chlapec z Nového Zélandu tzv. Kiwi. A jako spousta jeho soukmeovců i tento náš Kiwi si rád přihne ... co přihne, pořádně chlastá. A to zejména o víkendech.

Ze začátku jsem ho považoval za milého, jizvami lehce poznamenaného chlapce. Ostražitý jsem začal být však již první den, kdy z něj při přátelské konverzaci vypadlo, že přišel na dva roky o řidičák za jízdu v podnapilém stavu. No teď nevím, jestli slovo ,,podnapilém,, je dostatečně výstižné, když prý dva dny strávil na záchytce. A ještě mi to oznámil s úsměvem na tváři, jako by vykládal úžasné dobrodružství svého života. Nejspíš z mého výrazu pochopil, že jeho nadšení nesdílím, a začal váhat co vykládat dál. Abych ho v jeho domněnce utvrdil, přerušil jsem jeho myšlenky nad hledáním vhodného tématu konverzace prohlášením, že nesnáším ožralý lidi. Tím bylo jasno a náš small talk skončil. Nicméně se to minulo účinkem a opilého Kye je u nás doma možno vidět každý týden od pátku od 17:00 do neděle 22:30.

Jeho opilecké stavy jsou po většinu zábavné. Má potřebu se družit a rozdat se. A aby nedošlo k mýlce, on je opravdu sympaťák! ... když je střízliv ... Živí se prací na stavbě a k nám domů přinesl spoustu nových a užitečných věcí - mikrovlnku, DVD přehrávač, pořádnou pánev, vysavač, dalšího spolubydlícího atd.!

Bylo to jedno krásné sobotní dopoledne, kdy jsem si užíval dlouhého spánku po nějaké té školní páteční párty, když jsem byl vytržen ze sladkého snu o ještě sladším objetí mé milované! Násilně jsem byl probuzen hlasitou hudbou, která ke mě vtrhla šílenými tóny heavy metalu, jež rozvybrovaly dřevěné podlahy z obyváku až k mé posteli. Marně jsem se pokoušel vzdorovat a doufat, že to snad za chvilku ten ,,kretén" ztlumí. Pln agrese a vzteku, že sen zůstal jen u objetí a nemohl pokračovat dále, jsem se vydal sjednat v našem domě pořádek.

Mé emoce notně podporované tou agresivní ,,hudbou" blížily se stavu býka při koridě. Pln odhodlání jsem prudce otevřel dveře svého pokoje. V tu chvíli jsem byl zasažen a odzbrojen pronikavou vůní. Vůní něčeho dobrého k snědku. A jak jsem se blížil ke kuchyni, viděl jsem rozesmátého a střízlivého Kye ukazujícího na jeho pánev plnou jídla, které bylo zdrojem té vůně. Otázka ,,Are you hungry?" bylo to poslední, co jsem potřeboval pro svůj přerod z rozzuřeného býka v hodného beránka.

Jakoby už předem znal mou odpověď, venku nachystal stůl pro dva. No ono při pohledu na hodiny muselo být jasné, že ani jinak odpovědět nemůžu. Zhruba o deset minut později, když už jsem měl v sobě svoji porci i s přidavkem, mi Kya oznámil, že vše nachystal a připravil úmyslně. Za hlasitou hudbu se omluvil, ale už jsem prý spal moc dlouho a měl strach, že jídlo vychladne a nebude dobré. Chce si se mnou prý totiž o něčem důležitém promluvit. - To, na co několik mých bývalek nikdy nepřišlo, Kya zvládnul hned napoprvé ... nakrmit, vlídným slovem uchlácholit a pak teprvá řešit. Možná to taky znáte (zejména ta testosteronová část lidstva), s prázdným žaludkem je člověk tak něják nevrlejší.

A tak na mě vybalil story, že když procházel, za romantickými účely jakýmsi parkem, náhodně tam spozoroval svého dávného kamaráda z Nového Zélandu. Prý tam bydlí, protože byl z podnájmu vyhozen, když majitel dům náhle prodal. A jestli by prý Paul nemohl bydlet s námi. Prozatím mu prý Kya zaplatil ubytko v motelu, protože netušil, co já na to. A bylo by to jen na dva tři týdny, než si Paul něco najde.

Jako první jsem se ujistil, že to není jeho chlastací kámoš. Prý je o něco starší než Kya, chodí do práce a není tedy problém něco přispet na nájem a co víc, skvěle hraje na el. kytaru. Řekl jsem, že pokud nebudou dělat bordel a budou bydlet spolu v pokoji (v obyváku, že ho nechci) a zaplatí $50 a Romča to odsouhlasí, já nemám problém. A Romča souhlasila ...



Paul

... to je jméno našeho nového spolubydlícího. Je to chlapec z Nového Zélandu tzv. kiwi. A jako spousta jeho soukmeovců i tento náš kiwi si rád přihne ...
Naštěstí to není tak vážné jako s Kyem, ale předvedl se hned první večer, co tu byl. Asi chtěl zahnat nervozitu z prvního večera, tak se líznul. Nebyl to nejlepší nápad. Když přišla Romana domů, uvítal jí tu podnapilý chlápek. Dva opilci už je na chudinku Romču příliš.

U mě si to Paul vylepšil následující dny, kdy byl naprosto v pohodě a navíc si přinesl svoji kytaru a začal hrát. Paráda! Je mu asi 35, tak už má víc rozumu než Kya. Poté, co jsem se naučil mu rozumět (vždycky mi chvilku trvá než si přivyknu na něčí angličtinu, akcent) je vše OK. A tak se stalo, že už tu s náma žije už nějakej ten týden.

Píšu s náma, ale není to tak úplně jak to zní. Romča z mnoha důvodů, zejména však kvůli práci a jistému brazilskému opálenci, stále častěji zůstává ve městě. ,,Domů" už jezdí asi jen tak jedenkrát za týden a pak už jí zas nevidím. Určitě v tom hrají úlohu i tito dva Kiwi, protože po jejich příchodu už ji tu vídám stále méně. Není se, co divit poté, co tu o víkendech předvádí Kya a také po Paulovu antré.

Já s nimi vycházím celkem OK. Občas kouknem na nějákej film, kterej přinesou z půjčovny, jindy zas s Paulem řešíme hudbu. On hraje na kytaru svoje oblíbené songy a já mu pouštím moje oblíbence na mp3. Líbí se mu Rammstein a už se naučil hrát Du Hast ...

Jindy je zas vidím jak se opíjí pivama, nebo se odněkud připotácí. Kya si sem tam domů donese nějákou památku v podobě monoklu. Paul se většinou drží a tolik se nezřídí. Nevím, jestli už jsem na opilce v mém životě zvyklej, ale doufám, že ne, že si nezvyknu nikdy! Doufám, že s něma vycházím né ze zvyku na opilce, ale protože jsou to za střízliva fajn lidi, a přece jen toho střízliva je většina času.
Zatím ...




.