Aneb místní škola naučí i vola!:Osobní stránka na adrese: uklokanu.nafotil.cz

.



Australské HEELOOOUU všem!


Rozhodl jsem se Vám taky napsat neco málo o své škole. Nedělám si žádné ambice překonat rozsahem tohoto pojednání to Romčino, ale rád bych aspoň trošku povrchně informoval.

Nemám tak trhlého učitele o kterém bych vyprávěl, ale má třída je myslím si docela zajímavou skupinou lidí, jako vystřiženou z nějakého sociologického experimentu. Základ této zhruba dvanáctičlené skupinky tvoří asiaté. Jsou tu tři holky z různých asijských zemí a jeden až dva asiati. Z toho je jeden korejsko-japonský maniak. Pak je tu jedna němka, tří členové pouličního francouzského gangu, kolumbijská účetní dopravního podniku, která měla šéfa děsného vola a už to v práci dál nemohla vydržet (kupodivu si spolu v mnoha věcech rozumíme ...), brazilský striptér a já.

Tato směs lidí a národností tvoří pevnou hráz odolávající většině pokusů o naše vzdělání. Nelehkého úkolu, zanechat v nás aspoň stopu angličtiny, se odvážně zhostil náš pan učitel Chris. Je zhruba stejného věku jako já a oplývá nebývalým množstvím trpělivosti. A nebo je to s jeho trpělivostí úplně jinak a pravda se skrývá za jeho znalostmi místního trhu s omamnými látkami. Ty prokázal při pátečním grilování, když našim chlapcům z francouzského gangu radil, ve kterém baru sehnat dobré zboží.

V Brisbane a celém Queenslandu jsou ve všech parcích a zelených plochách kromě pítek i veřejná místa, přímo grily, pro barbeque. Ve městě jsou elektrická, na předměstí a v přírodě jsou na dřevo. Kdokoli sem může jen tak přijít a ugrilovat si svoje maso, a to zcela zadarmo - jen pak musí to místo uklidit a případně doplnit dřevo.

S Chrisem jsme se ve třídě dohodli, že v rámci naší páteční odpolední výuky zajdeme na South Bank do parku a ugrilujem si nějaký ten klokaní stejk - mňam, to je ale bašta! Některé dámy se zařekly, že tak roztomilé zvířátko nepozřou, ale nakonec jsme je udolali argumenty, že v kolaním mase není žádný tuk je to 99% maso. ... a krom argumentu i pivem. Všechno bylo, jak už to tak v Austrálii bývá, bezva. Jídlo bezva, počasí bezva, prostředí bezva, zábava bezva, společnost bezva ... ale pořád mi tu někdo chybí ...


Taky Vám musím popsat jedenu z našich cest do školy. Myslím, že to bylo ve čtvrtek, kdy jsme jako vždy v 6:50 přišli na autobusovou zastávku a čekali na bus, který nás měl vzít k vlaku. Občas se stane, že přijede později, ale po dvaceti minutách čekání nám začlo docházet, že tu něco nehraje. Romana, ač to u ní není obvyklé, znervózněla a začala vymýšlet, jak se co nejdřív dostat do školy. Ten den ráno měla totiž psát TEST! Uáááá TEST!! Ano máme z českého školství zafixováno, že TEST je něco příšerného, co náš osud ovlivní snad na věky.

Už dřív Bevan - Romčin učitel - projevil drobnou dávku nevole, když se Romana krapet opozdila a tak tato směs vzpomínek na české školství a mírně rezervovaného Bevana vyvolala v Romče reakci, jako když nalejete vodu do rozpáleného oleje. Bez sebemenšího zaváhání zavolala do školy a zcela suverénně a v angličtině a do telefonu se omluvila, že nestíhá a pak se obratem vrhla před Toyotu Lad Cruiser právě odjíždějícího souseda. Požádala ho o odvoz k nádraží. Soused, kterýžto byl zaskočen tímto nebývalým činem, nemohl jinak než souhlasně kývnout a s přízvukem kačera Donalda říct oouuukeeejj a pak nás všech šest nacpal do auta a odvezl na vlak.

Nedokážu odhadnout, kdo byl z té cesty víc paf on, nebo my. Snažil jsem se z jeho pohledů do zrcátka vyčíst, co se mu asi honí hlavou, ale myslím, že ani on sám nevěděl co se s ním v tu chvíli děje. Si to představte ... vstanete kolem šesté čtvrtečního rána, na rychlo do sebe šupnete nějaký ten žvanec a pak ještě rozespalý a s drobtem v koutku usedáte za volant svého mohutného vozu. Pomalu vycouváte na silnici, ještě jednou protřete zrak a rozjedete se. A tu vám do cesty vběhne rozevlátá děva a divoce mává. Zastavíte a stáhnete okýnko. Lámanou angličtinou žádá, aby jste ji hodil na vlak, že ji ujel bus a musí jít nutně na nějákej test. No tak co, už stejně to je cestou. A jak odkývnete vidíte další čtyři ženské a jednoho dlouhána, jak se blíží k vašemu autu. Až pak vám dochází, že to, na co se ptala, platilo pro celé osazenstvo zastávky ... odporovat by teď již nemělo smysl ...

Jeho kvákavý přízvuk objasnilo sdělení, že pochází z Dááárwiunuuu. To byla jedna z mála věcí, které jsem byl schopen v tom přívalu nosových tónů rozpoznat. Pak jsem ještě pochytil cosi o tom, že měli v Dáárwinuuu na zahrádce krokodýla, a že je to bezva věc 100x lepší než hlídací pes.
A tak jak už to bývá i tento příběh má šťastný konec. Bevan se ani trošku nezlobil. Romanin test dopadl bezvadně a i já byl za moje testy pochválen - což by vzhledem k výsledkům toho gramatického bylo v českém školství zcela nemyslitelné (42 z 60 bodů).



Hele, tak pozor přátele, ráda bych uvedla pár věci na pravou míru....Tak za prvé moje angličtina nebyla rozhodně lámaná. To si teda vyprošuji, protože z toho, jakým suverenním tónem huhlajícího sípajícího alespoň deset let chronickou rýmou, různými alergiemi a jinými ucpávkami trpějícího borce, a to ještě nezapomeňme na tok jeho řeči, který připomínal rychlost Niagárských vodopádů, kdy jste mohli maximálně chytnout právě jen to ledoborácké ouuuukkkkkeeeejj, lze naprosto velmi určitě jasně zřetelně a přirozeně odvodit, že tento pán mě odhadl naprosto jasně na rodilou mluvčí, která má jenom prostě trošičku jinej přízvuk než mááájjj přřeeeceee v Daááárwiunuu, nee?
Za druhé rozhodně nejsem lepá děva, zvláště ne po ránu a ten pán s kloboukem, který svědčil o tom, že o krokodýlech asi nekecal, moc lepý taky nebyl. za další tohle všechno v podstatě udělat chtěl, jen mu to bylo třeba připomenout. Někdy kdysi v karmě mu bylo uloženo, že až jednou takhle po ránu..ne...tak dobře..už mi hrabe..
No čím jsem si ale jasně jednozančně, jasně a zřetelně jistá je, že naprosto jednoznačně jasně a zřetelně ocenil takhle po ránu naši společnost. Jistě ho také bezesporu bezpochyby a samozřejmě také potěšilo, že v průběhu jeho prudce gestikulující řeči,kdy chvílemi ani nedržel volant a ani se nedíval přes přední sklo, jsem se silně vilně usmívala, střídala poutavé tragikomické obličeje a syčela hrůznou přesně podle toho, jak jsem odhadovala, jestli jeho "kroko" v zahradním příběhu zrovna hraje nebo negativní roli. Stopy vyděšení, hrůzy a strachu z malého domácího mazlíčka uznávám mě šly po ránu lépe než vilné usměvy, to přiznávám. Nicměně "dobrák" či "padouch" kroko a vůbec celá tato cesta do školy mě rozhodila kopyta, mysl a vůbec ten zbytek těla natolik, že na test jsem se vůbec nemohla soustředit a jen vyskoké morální a vnasazení a strach, že přece jen někdo mi rozumí, zabránilo tomu, abych si opakovaně nepřeříkávala, že su prostě pi...a musím se víc učit :-)

Příjemný den!




.