Po dlouhé době zpět v lavicích:Osobní stránka na adrese: uklokanu.nafotil.cz
Po dlouhé době zpět v lavicích
Vážení přátelé, i nepřátelé, ano,
ozývám se zase po nějaké době, pač přišly i nějaké ohlasy, co že ti klokani nic nepíííšoooo..To je dobře, že nás sledujete a mě to namotivovalo sbalit se ze zahrady, nechat pár kroků odtam buši buší, přestat se vykecávat s místním osazenstvem a ponořit svoje prsty opět do klávesnice…
Informací a událostí se stalo od posledního písání tolik, že jsem z toho až začala trouchnivět. Řekla bych, že na mě skoro lezly nějaké, vám jistě v tom podzimním počasí neznámé, chmury, jak tohle všechno dopadne, tak jsem ani nepsala, abych vás tím moc zatěžovala. Protože tady prostě keep smiling, přátelé! Žádný jako dneska nemám den, nebo snad, že by se někomu nechtělo ráno vstávat a jít do práce nebo do školy? Tomu po shlédnutí a dost intenzivním prožití dvou dnů výuky english na ACE s mým učitelem, už si natahuju za uši gumičku, aby to vypadalo, že I am přece still happy To byste fakt nevěřili, co on dělá a jak furt svítí a má takový ty nechutný poznámky jako, že life is great a life is happy and I love my life…Nejen, že je tak pozitivní, že byste ho až někdy poslali do…(no tak neposlali, dobře), ale prostě to je fakt chvílemi, jak když někoho natáhnete na strojek a on vám vydrží osm hodin poskakovat s takovým nadšením, že neuvěříte, a pak odpadne….no jo, ale on neodpadne, on to tak fakt má, chápate? Jeho fakt naštvanýho nenachytáte, ne! Jak přijdete, tak on hned vycení tu svoji reklamu na blendamed, řekne, že to je taáááák skvělý, že jsem dnes přišla do školy (já si taky myslím..těch peněz a ještě vstávat 5.45 ), pak dotaz, jak se takhle ráno mám???? (to se radši snažím vrátit mu svoji blendamed, abych nemusela odpovídat (no buďte tak pozitivní po ránu!…proboha). Další rána pod pás přichází ihned, jak mu řeknu, že nemám dobrý pocit, jakou nesu esej, protože jsem u ní usínala, a on se zase rozzáří, že to je skvělý, že chybama se člověk učí…No věřili byste tomu? Já čekala pěkně po česku vztyčený ukazováček, pozdvihnuté obočí a přes stažené úzké rty vycezené, že tentokrát mi to tedy ještě promine, ale příště se tohle ale slečno Lysáková tolerovat teda nebude!!!!…. Ještě mi navíc můj úžasný pan učitel Beven tvrdí, jak skvěle mluvím!!! No, tak to jsem se fakt už hlasitě rozesmála a řekla mu jako jednomu z mála takhle hned po ránu a první den: „I like you! You are the best english teacher what I have already had !! “
Pak se vám začal různě věšet na dveře, rozehrávat scény jak v Národním, třískat dveřma a odcházet a přicházet, pak jako, že telefonuje příteli jedné naší japonky, že asi má pletky se spolužákem korejcem, když mu při jedné z hromady her říkala, ať zkusí dosadit slovíčko love, neslyšel, tak říkala: "Love like I love you!!" Byla to fakt sranda…Já vždycky vybuchnu tak, že mě normálně slzy stříkají…
Ano, i tak může probíhat výuka. A tak se i tupec tučnák jako já naučí slovíčka jako hang on sb on phone, get out, blow up, look up, look after a podobně. Prostě tenhle pán se minul povoláním a měl být hercem anebo právě, že díky Bohu neminul a já se opravdu něco naučím, protože se chechtám od rána do odpoledne a zírám, co že to je možný všechno předvést. Naposledy mě šokoval, jak vyskočil na židli (na kolečkách..ehm…který poodjeli…ehm) a ukazoval nám, jak se řeknou směrovky ve větru….Vždycky jak dvakrát v životě použiju slovo směrovky ve větru vzpomenu si a tento okamžik To nechci vůbec shazovat, pozor, to chci být jen vtipná, atention…
Podotýkám, že tomu pánovi je, přátelé, tak k šedesátce, ale všichni musíme říkat, že je mu jednadvacet. A je Dneska jsme si ve výběrové hodině, která probíhá od 10,45 do 11,45, kdy si můžeme zvolit mezi konverzací, filmem, gramatikou na počítači nebo poslechovým centrem, s Danem rozhodli pro film Constante gardener a kdo to vedl? Hm? No…Dan se mohl potrhat smíchy, jeho hurónsky smích rotřásl všechna okna DVD room, včetně všech úzkoprsých zakřiknutých korejských či japonských slečinek, které začaly padat ze židlí. Nicméně Beven si v klidu vypisoval různé fráze, dělal si v poklidu svou práci a ukazoval, jak to vypadá, když je někdo u něčeho idiot, když je někdo blaznivě zamilovany, a u jednoho slova sedokonce zastavil, že ale vážně neví, co znamená, že ho v životě neslyšel… a jiné podobné opičky…Na konci hodiny nám popřál Have a nice day a čauuuuu!! A pak se chytil vyděšeně za pusu a udělil si sám sobě žlutou kartu! Pač ve škole se NESMÍÍÍ mluvit jinak anglicky, když nás někdo nachytá a sesbírají senám pěkně tři žluté karty, máme to taky pěkně na certifikátu a budeme se prý cítit SHAMED and EMBARASED nebo-li bude to pěkná ostuda a maminka nás nepochválí.
Můj nástup první den do školy….no to byste mi určitě nepřáli ani vy, ani nejhorší nejhoršovatější nepřítel, ani strýček Jedlička…protože jsem si blbec sedla vlastně nechtíc doprostřed podkovy z lavic, a tak se najednou ocitla jak tiskové konferenci…prvně se mi měli představit a říct dvě věci o sobě, což trochu odflákli a když jsem slyšela ty jména jako Tasoko, YuMi, Oscar z Makao začalo som sa potit ako ta dávno zapomenutá indická kráva..Jména jako Joanna a Jonathan z Francie, Sylvian a Elmedo ze Španělska to trochu vyspravily, ale to bylo jen ticho před bouří….protože…první otázka byla na MĚ BYLA: What is your weight? Mysela jsem, že blbě slyším, ale fakt. „Kolik vážíš???“ No teda…..Snažila jsem se z toho vybruslit vtípkami typu, že to dost záleží, jestli se válím doma na gauči a maminka dělá nejlepší řízky na světě, nebo běhám po Himalajích, ale to nepomohlo, vážení..YuMi z Koree přitvrdila a nenechala se odbýt: Ok, but how many kilos exactly do you weight? Kolik teda přesně kilo vážíš??..No tak z toho už nebylo úniku… Ty jo.. shlédla jsem letmo svoje vzdouvající se břicho, vrátily se včera zahnané depresivní myšlenky, že u klokanů to jde nějak nahoru a v duchu si slíbila, že zítra opravdu zítra aspoň pětkrát oběhnu barák…Jenže YuMi, měla ještě jednu otázku…zbraně byly rozdány, neměla jsem na výběr…Ok. Next question. Do you have a boyfriend?...Bože můj, co jsem komu udělala??? Začala jsem úpět a řekla si tohle si nenechám a pověděla jsem jim historku z Indie…. Jak jsem jednou na tuto otázku ladackého muže, pod vnitřním nátlakem nelhat buddhistům a zároveň si jako osaměla cestovatelka uchránit zdraví před sápajícím se mužem , odpověděla I donť know.. YuMi však tato historka evidentně neuspokojila, tak jsem jí ještě povykládala, a tím chtěla šokovat a zavřít pusu, svůj posvátný příběh aneb co může stát, když neporozumíte větě Do you want to sleep with you? Ale evidentně ani to YuMi neuspokojilo, takže ano, jistě již víte, následovala opět otázka a máš teda toho kluk anebo neeee???? Odpověděla jsem silným hlasem bernardýna rozhodnutým ihned zaútočit: Maybe that will be suprised for you but really I donť know…zabralo to…ufff…
Následující otázky už mě teda nemohly rozhodit pantofel, i když pantoflíček možná jo…Ale přežila jsem. S grácií sobě nevlastní. Žurnalistickými historkami jsem je umlátila, aby se už na nic proboha neptali a po hodině toho výslechu jsem si šla pustit na hlavu studenou vodu a šla s Danem na kafe. Máme kafovou slevu!!!! Juchuuu Dan jak viděl, jak jsem rudá až za ušima, měním svůj zjev od klokana až z kůže svlékajícího se hada, se jen letmo zeptal, jestli mám hard attack či mě klepne pepka aneb jestli jsou tam na mě hodní… Nechodíme totiž společně do stejné třídy….No…to bych tady taky ráda rozmázla!! Co myslíte, že se stane s chlapem, když se NÁAAAAAHODOUUUUU, ale fakt jenom NÁAAAAHODOUUUU přihodí, že někdo ošklivý, zlý, z duše vás nenávidící člověk vám připíše do testu nějaké správné věty a odvykládá za vás pohovor tak, že mát NNNNAAAAAHOOOOODOOOOUUUU,ale to mi fakt věřte, to si skutečně myslím, víc bodů než on a šoupnou vás do vyššího levlu. No to je fakt průser. Jak jste o jednu ale fakt maliiiilllliiinkatou třídu výš, tak už je všechno jedno, ale prostě úúúplně jedno. Tak já to mám třicetkrát denně na talíři a zabit je málo. No takovej milej kluk to byl, když jsme přijeli…
Dobře dobře dobře. Dan je pořád zlatíčko, ale nedej bože, když chci něco přeložit…“Jooooo, tak ty v tom vyšším levlu chceš něco přeložit, jooooo???:-) (A co myslíte, přeloží mi to? No to víte, že jo…vždyť je to kluk zlatá ušatá…a kolik toho sní )
Mám už za sebou únavu, trochu i splín, že to asi nebude prča a zaroveň vysvobození ve znamení open mind and positive thinking (Beven je nakažlivý!!!), setkání s klokanem přes vlakové okénko při rychlostí 50km/h face to face, vypadá vyvaleně a překvapeně jako já po ránu, taky procházku po South Bank a taky víno s Australanem, co jsem ho potkala v 5000m v Himalájích. Napsal, přišel, zvítězil. A že jsme se to hledali v tom Brisbane…Tím myslím, že je to sympaťák klokaní, a nabídl nám bydlet u jeho rodičů…ťuk ťuk ťuk uvidíme, co se z toho vyklube. A má skvělý terénní auto pomalované malbami aboridžinců a Dan si na něj brousí zuby, ale to asi neklapne…
Brisbane je milé mrakodrapové a přitom rodinné město – to byste neřekli, že to jde, že? No vidíte a ono Brisbane…Kdo nevěří, nechť jsem běží a já věřím, že vás do nějaké té kůlničky, jak se ubytujeme JINDE!!!!, narveme!
Už se mi stává, že nevím, jestli mluvím česky nebo anglicky….už se mi stává, že s Danem plyně přecházíme z jednoho jazyka do druhého, což je blbý, když fakt nevíte, a je to ve škole a ono je to česky a vy si to neuvědomujete …už se mi stává, že mě angličtina fascinuje a baví….už se mi stává, že se nebojím vylézt na zahradu pod snouškou hrůzy, že mě tam kousne had nebo uštkne pavouk …už se mi stává, že usínám ve vlaku a připadám si jako místní…už se mi stává, že chodím po městě bez mapy…už se mi stává, že radím turistům…(to kecám.. ale dovvedu si to představit )…No a to jsme tady dnes přesně týden, přátelééééé!!! Come on and stay with us!!
Méně pozitivní věci jako zdejší ceny, pomalý internet a nedostatek vody a lásky probereme příště…
