Novinky:Osobní stránka na adrese: uklokanu.nafotil.cz

Po mnohém přemlouvání, prosbách i výhružkách jsem se opět chopil pomyslného pera, udělal si volný den (tím, že sem nešel makat k Číňanovi a nevydělal tak cca o $80) a napsal jsem Vám něco málo informací. Část následujícího textu už jsme měl asi měsíc rozpracovanou, ale ten čas a elán na dokončení něják nebyly. Pokud opravdu toužíte po dalších zážitcích od klokanů je třeba trochu morální podpory a pošťouchnutí a to nejlépe tady na stránkách v části vzkazy. Obvzlášť se to týká mé části zvědavců, protože Romče tam furt někdo píše ... ;-)


Dlooouhá doba uplynula od posledního záznamu a moooc věcí se za tu dobu událo. A za to všem čtenářům patří moje veliká omluva!! Upřímně s tím jak se začalo zařizovat a vybavovat naše bydlení, studovat a pracovat, nezbylo času na psaní. Zmoženi každodenními úkoly a povinostmi, byly jsme a jsme vděčni za každou chvilku volna a odpočinku. Stačí Vám to jako omluva?? Asi ne, ale s tím už se teď nic nenaděla ...

Nejspíš se mi nepodaří vše zpětně popsat, ale aspoň ty nejdůležitější body v našem životě u klokanů se Vám pokusím přiblížit. Samozřejmě nechám hroomadu prostoru pro Romču, která přislíbila také nějaké textíky. Jsou témata do kterých jí kafrat nebudu - např.: naše návštěva v pralesním domě u rodičů jistého Andreho, její masážní zaměstnání a možná prozradí i něco o nových známostech ... ??? ;-)
Hlavní věc, která se udála a která je vlastně i příčinou naší delší odmlky je naše přestěhování, z domu námi tak oblíbených dam, do nového. Po urputném hledání bydlení a již dříve popsaných zkušenostech s místními podvodníky se nám podařilo nalézt jistou paní Eunice. Původně jsme se šli podívat na byteček v centru, ale po zjištění, že se jedná o ,,studio" což je jeden minipokojíček s minikuchyňkou a minikoupelničkou za $300 na týden, jsme ji slušně vysvětlili, že nejsme pár a že bychom rádi měli každej svůj kousek soukromí a rozhodně ne-e za tyhle peníze. Ona se pohotově vytasila s domkem své sestry, který je také, čirou náhodou, k pronájmu. A že se na něj musíme jet podívat a že to je přesně pro nás, ... Tak nás tam vzala. A ten dům? No byla to láska na první pohled, obvzlášť když na strom před domem přiletěl červenožlutooranžovozelenej papoušek, koukal na nás a cosi divoce pokřikoval. A já viděl tu zahrádku, která přímo křičela o moji pomoc a Romča zase viděla ty krásný dřevěný podlahy v celým tom VÉÉLIKÝM domě. A do toho Eunice, která je ABC (Australian Born Chinese) je ji 65 i když vypadá mladší (to byla taky první věc na kterou mě do telefonu skromně upozornila, když jsme si domlouvali schůzku). A ona hned, že prý nic není problém ... žádný nábytek? Něco má doma v garáži! Žádné nádobí? Toho má taky spoustu navíc! Žádná pračka? Tuhle viděla nějakou ve slevě za super cenu - její sestra to zaplatí! Žádný postele? Doma má jetý matrace a rám už nějak vymyslíme, nebo koupíme z frcu! Žádnej internet? No problém - ten se taky zařídí, pomůže nám s tím! A co doprava?!! Bus jezdí za rohem, sice je to do města 40min, ale máme tolik možností jak se tam dostat! A práce? V okolí se jistě něco najde - dvě obchodní centra nedaleko odtud!
Nešlo nic namítnout! A tak jsme tu dnes už dva měsíce, máme na čem spát, kde si uskladnit oblečení, v čem si uvařit a i ten internet, jak sami vidíte, se po dlouhých peripetiích podařilo zprovoznit!

Milá Eunice nás vlastně jaksi adoptovala. Vše co slíbila dodržela a tak mám i tu práci. Nejprve to začlo návštěvou místního sobotního trhu. Takové trhy se tu dělají pravidelně každý týden na parkovišti supermarketu. Kdokoli chce něco prodat, pronajme si parkovací místo a to je vše - žádné povolení, živnosťáky atd. No a na tomhle tržišti prodával Číňan kytky. No a do něj se Eunis zhurta pustila a s tou její vyřídilkou Číňan za chvilku nevěděl, kde mu hlava stojí. Jakékoli jeho náznaky protestu byly okamžitě zlikvidovány přívalem slov a argumentů. S Romčou jsme to divadýlko sledovali z povzdálí a až nám ho bylo málem líto. Nakonec Eunice přišla s vítězoslavným výrazem, že prý mám práci u Číňana Tonyho. Jediný co Tony prosadil bylo, že mi zaplatí jen 10$ na hodinu, ale to jsem ho zase později zlomil já na 12. Zbohatnout se na tom teda nedá, ale dobrý neoficiální penízky na ruku.
Chodím k němu pracovat o sobotách a i jinak když to jde. Je to sice dřina - vetšinou mě nechá vykopat nějakou díru, nebo odvodnění, protože sám má cosi se zádama. Ale zase je to práce venku a na sluníčku se aspoň pěkně smahnu do bronzova!
Co mě však tady živí je práce v místním supermarketu. Je to vyskládávání zboží do regálů a většinou chodím třikrát týdně pět hodin a když se zadaří tak mám i nějakou tu hodinku v neděli, což je placeno výrazně lépe. Navíc se ta práce výborně doplňuje s moji školou. Škola končí o půl třetí a v práci začínám v pět odpoledne, takže akorát čas na cestu domů, převlíct se a šups hups cpat ty věci do polic. Končím většinou v deset a domů to mám cca. 10 minut chůze. Jo a pokud vás zajímají peníze, které vydělám - je to v přepočtu a čistého za měsíc za těch zhruba patnáct hodin týdně, o pár set víc než jsem měl základ za plnej úvazek v ČR ... Heh!

S Eunis se nám také po čase podařilo sehnat nového podnájemníka a tak o 60 dolcků na týden snížit náklady na nájem pro mě i Romanu (každého zvlášť). Tak se konečně po těch týdnech nejistoty začalo blýskat na lepší časy! Takže chci Vám všem palcodržičům a sevřenopěstím MOC MOC MOC poděkovat - vaše prosby byly vyslyšeny!!!




.